Části díla a jeho realizace

celé dílo sestává ze dvou částí:

• Vlastní socha – strukturovaná kompozice postavy s větvenými kořeny
• Podstavec s nápisem – zvlněný terén v rámci parteru s plošinou pro sochu

spoluautor: MgA. Michal Šmeral
architektonické řešení: Ing. arch. Pavel Malina

Socha básníka je modelovaná jakožto struktura větví a kořenů. Základem je klasicky vymodelovaná figura básníka Jana Skácela, jehož tělo je prostorově obkresleno liniemi jednotlivých větví a kořenů. Vykreslování postavy (aktu) pomocí jednotlivých linií větví, šlahounů a kořenů révy je formou zjednodušení, resp. stylizace figurálního pojetí tohoto díla. Prvek realismu pak prostupuje skrze portrétní profil osoby básníka, který je promítnut přímo v obličejové části postavy a je formou portrétu. Postupně se vzdálenosti od tváře dochází k větší míře zjednodušení až odosobnění. Skrze nohy se jednotlivé větve stávají kořenovým systémem pyramidální kompozice.

Jako materiálu je použito pískované a zaleštěné nerez oceli a patinované oceli – barvené zlatou metalízou. Ve výsledku spolupůsobí stříbřitá barva kovu spolu se zlatou jako svěží prvek, který je zaznamenatelný i v pohledu ze vzdálenějšího okolí. V bezprostřední blízkosti se pak dílo stává romantizujícím až impresivním počinem, který je umocněn i použitím klasického kamene na podstavec sochy.

Podstavcem skulptury je v podstatě celá vymezená plocha trojúhelníku původního terénu. Ten má uprostřed mírně vyzvednutou plošinu, na které je pomocí čepů osazena samotná socha. Kamenná plošina umocňuje pozici a umožňuje vnímání sochy jako takové. Odraz v leštěném povrchu bude navýšením pocitu z povznášení až levitace celého díla. Stane se nehybnou hladinou, do níž je možné vstoupit a pozorovat vnitřní prostor sochy a vnější podobu města pod sebou.
Na okraji obvodu desky, která tvoří podstavec je umístěn úryvek z básně Jana Skácela: „…Dozrál vinohrad, pod tíhou hroznů čas se sklání…“, mohou zde být rovněž iniciály autora a údaje o městě, jakožto investorovi.

Pro umocnění dojmu ze sochy je vhodné vytvořit i osvětlení díla. Vzhledem k podmínkám a neznalosti možnosti sítí, může autor osvětlení pouze doporučit. Eventuálním osvětlením by přicházela v úvahu zapuštěná exteriérová svítidla s bezpečnostními vlastnostmi, krytí v místě ukotvení blesků do základových betonů. Tato úprava by v noci velmi esteticky doplnila a zviditelnila celé dílo. Došlo by ke hře světel a stínů na vyhlídkové ploše a efektu odrazu světla od lesklého nerezu a metalízy, který je použit na strukturu větvených kořenů. Osvětlení je pouze doporučením nad rámec návrhu na ztvárnění sochy a není započítáno v cenové nabídce.

Ideový záměr
Skácel jako osamělý básník, který hledá klid v energii ze země a z vody. Jeho tělo vyrůstá z kořenů, které mohou být révou, ale stejně tak se sám stává kořeny vesmírného stromu. Koruna stromu je v nebesích, s básníkem je propojena větvemi i kořeny, které básníka poutají i svazují k místu. Skácel je zde zastaveným a osamělým poutníkem. Je sám minulostí, co hledal, bylo jím nalezeno. Na svět hledí svým osobitým směrem a osobitým přístupem. Je osamělý mezi lidmi, jako každý, kdo hledá podstatu skutečnosti. Ale ztrácí i kontakt s přítomností i proto je sám, zastaveným na cestě mimo čas, mimo pevnou zemi.
Samotná figura Jana Skácela, která je strukturou ztvárnění vyvýšena nad hlavami diváků nemá evokovat nadřazenost, aroganci, ale spíše osamělost až nepochopení okolím (společností). Přestože se nejedná o figurální akt v pravém slova smyslu, přeneseně i v náznaku se figura aktem stává, má vyjadřovat nadčasovost, a tím i trvalost vyjádření.
Všechny prvky na soše mají svůj význam, souvislost, symboliku a odvolávají se na práci a osobnost Jana Skácela. Celkově jde o komplexní a co možná nejvýstižnější zachycení osobnosti básníka.

Širší vztahy
Celková koncepce umístění sochy a zapojení do prostranství s ní souvisejícího, vychází z daného prostoru. Ten je řešen na trojúhelníkovém půdorysu, s nímž koresponduje i parter sochy. Samotná socha je pyramidální kompozice, resp. kompozice čtyřstěnu, který je opakovaně podtržen i náznakem spirály.

Popis použitých materiálů díla ve finální podobě
Figurální část – svařovaná, případně čepy spojovaná nerezová a patinovaná ocel.
Podstavec – dlažba – mozaika z formátu 6×6 cm.
Plošina pod sochou – kamenná deska z několika kusů beze spár
Základ z prostého betonu v dimenzích stanovených statickým výpočtem na základě podrobných podkladů o zatížení a o vlastnostech základových půd.