Úprava vestibulu Činoherního klubu, 2003-2010
2003 – sousoší před výklenkem
2010 – schodiště, návrh re-designu baru a stoliček
Vestibul Činoherního klubu v Praze
Sousoší před výklenek ve vestibulu Činoherního klubu v Praze.
Projekt vychází z původního záměru doplnit prostor před prázdným výklenkem v Činoherním klubu v Praze.
Zakladatelé divadla
Na počátku byla myšlenka vytvořit tři figurální portréty zakladatelů Činoherního klubu – režiséra Ladislava Smočka, dramaturga Jaroslava Vostrého a režiséra a herce Jana Kačera. Tento původní záměr však nebyl realizován. Vytvořeno bylo jen několik skic a jeden schématický model.
Tragikomedie
Následně byly vytvořeny dva další návrhy s tématem „tragikomedie“.
Co:
dvojice soch – sousoší – tragikomického dialogu, buď jako součást součást zábradlí schodiště a nebo sochy ve výklenku, resp. před výklenkem u vchodu ve vestibulu divadla.
Jak:
plastový odlitek (polyuretan, epoxid, polyester) upevněný do zábradlí, které buď ponecháno původní, nebo provedeno zcela nové v kombinaci dřevo – kov, nebo dřevo – kov – polyuretan (akrylát). V případě umístění u výklenku – kotvení jedné sochy ve stropu a druhá socha do podlahy pomocí čepů (kotev).
Proč:
dialog co – by nejtypičtější a snad i základní divadelní projev. V obou případechpoužit podobný motiv. V případě výklenku sochy stojící, na zábradlí sedící. Gesto (donucení) úsměvu vtahuje do problému napětí mezi tragédií a komedií. Oproti klasickému motivu povznášení a upadání (stahování k zemi) , který je použit v návrhu soch ve výklenku, tu jde spíš o komunikaci těchto dvou elementů a větší míru ironie. Kus tragického i komického v každé z obou postav. Motiv odráží i tragikomický nádech většiny her tohoto divadla. Jednou z funkcí sedící varianty sousoší by bylo i zakrytí šatny, respektive věšáků s oblečením při představeních. Sochy by vytvořily uvítací motiv přicházejícím divákům a tichou společnost šatnářkám, uvaděčům a dalšímu personálu. Ač dvojice, tvořila by doplňující, ale samostatný celek a gesty nahradila louče světlonošů dřívějších divadel. „Odporně“ umělý plast tělově světlé barvy by vzbuzoval nutkání dotknout se a „osahávat“ povrch figury. Vždyť i chladné, kamenné neb bronzové sochy svatých jsou často ohmatáním obroušené a vyhlazené až do zežloutlého, pahýlového tvaru. Množstvím doteků, stejně jako ručním broušením pak teprve socha dostane svou auru.
V roce 2003 byla nakonec realizována verze stojích figur u výklenku ve vestibulu divadla.
Projekt úpravy schodiště - Zábradlí:
Na původní sousoší navazuje dlouhodobý záměr vedení divadla upravit zábradlí divadleního schodiště. Původní projekt rekonstrukce vestibulu divadla byl zpracován Ing. arch. Doubnerem, který mne přizval ke spolupráci, ze které vzešla i realizace sousoší „Tragikomedie“. V roce 2010 jsem spolu s MgA. Michalem Šmeralem zpracoval několik návrhů na úpravu schodišťového zábradlí. V témže roce pak došlo k finální realizaci. Současně s návrhy zábradlí jsme s kolegou navázali i projektem úpravy – re-designem barového pultu a návrhy na barové stoličky.