Davida je příběh, možná alternativní, ale možná ne. Legendární hrdina stále drží v pěsti kámen. Porazila Goliáše, kterému usekla hlavu. Pozorný divák si však všimne, že useknutá hlava ve skutečnosti není Goliášova, ale její vlastní.
Socha ze série „Nymphaeum“. Opět vychází z myšlenky nadpozemských bytostí. Jde také o levitující pozici, která je inspirována jógovou pozicí zvanou „kobra“.
Dílo vychází z větší sochy Íšvary III. Kromě malého měřítka jeho prototypu je spirála těla zrcadlově obrácená.
Ishvara III navazuje na starší dílo Ishvara. Opět se jedná o ironický pohled na božství, respektive zosobnění boha všech bohů. Podstavec – krychle tvoří spodní část celého díla a představuje hmotu – zemi. Z pohledu lidského života zůstává země se svými procesy jakoby neměnná a stálá. Člověk z této hmoty vyrostl a ve své marnivosti se ji snaží ovládat, formovat a transformovat, snaží se stát bohem. Člověk se rodí, žije, umírá. Přesto země obrazně zůstává na svém místě. Z pohledu lidského života se jeví neměnná. Socha – postava svou kompozicí propojuje celé lidské tělo v levostranné (sebe)destruktivní spirále. Vzájemnou spoluprací všech částí vytváří tělo jakýsi čtyřstěn stočený do spirály. Spirála je osou kompozice postavy (sochy), projevuje se téměř ve všech částech a symbolizuje čas (nebo marnou snahu jít proti času) a podstatu bytí. Zobrazuje plynutí času v průběhu lidského života.
foto: Miloš Šálek
