Andílek III – část původní trilogie soch andělů.

Andílek II – část původní trilogie soch andělů. Dílo, které se při psaní mé diplomové práce na toto téma částečně inspirovalo různými sochami andělů (inspirace z 19. století, sochařský realismus, Gormley, Wenders, svaté obrázky mé babičky a dokonce i Nabokovova Lolita). Opět jsem chtěl nechat diváka ve skrytých a nevyřčených asociacích a možná i v jeho zvrácenosti.

foto: Ivan Pinkava a Klára Řezníčková

Anděl I – vymodeloval jsem ho částečně z paměti, částečně podle dvouleté dcery kamaráda. V průběhu jsem si zjednodušil představy o jeho finální podobě. Neměl být ničím jiným než spícím dítětem na podlaze, schouleným do „klubíčka“ jako malý brouček. Asociace diváka po vyslovení byť vtipné myšlenky může mít nejrůznější následky. Ležící dítě jako odstrčená „věc“ působí dojmem ublížení, něčeho navíc a nechtěného. Dítě-anděl je zároveň metaforicky mou představou o neposkvrněné nevinnosti, která se však různými vlivy může stát opakem nebo skutečným ďáblem. Nejednoznačnost je problém typu „co kdyby“, který mne vždy zajímal. Další variantou sochy je socha „Morning Star“ z roku 2011 (viz Socha „Morning Star“).