Andílek II
Andílek II, 2002
polyester, ocel
výška 149 cm
Andílek II – část původní trilogie soch andělů. Dílo, které se při psaní mé diplomové práce na toto téma částečně inspirovalo různými sochami andělů (inspirace z 19. století, sochařský realismus, Gormley, Wenders, svaté obrázky mé babičky a dokonce i Nabokovova Lolita). Opět jsem chtěl nechat diváka ve skrytých a nevyřčených asociacích a možná i v jeho zvrácenosti.
foto: Ivan Pinkava a Klára Řezníčková
Andílek I
Andílek I, 2001
polyester
57 x 22 x 25 cm
Anděl I – vymodeloval jsem ho částečně z paměti, částečně podle dvouleté dcery kamaráda. V průběhu jsem si zjednodušil představy o jeho finální podobě. Neměl být ničím jiným než spícím dítětem na podlaze, schouleným do „klubíčka“ jako malý brouček. Asociace diváka po vyslovení byť vtipné myšlenky může mít nejrůznější následky. Ležící dítě jako odstrčená „věc“ působí dojmem ublížení, něčeho navíc a nechtěného. Dítě-anděl je zároveň metaforicky mou představou o neposkvrněné nevinnosti, která se však různými vlivy může stát opakem nebo skutečným ďáblem. Nejednoznačnost je problém typu „co kdyby“, který mne vždy zajímal. Další variantou sochy je socha „Morning Star“ z roku 2011 (viz Socha „Morning Star“).
Pan Václav Stratil
Pan Václav Stratil, 2000
polyester, akrylová barva
výška 170 cm
Portrét pana Václava Stratila – v hlíně modelovaný portrét pedagoga FaVU VUT v Brně a umělce Václava Stratila, následně odlitý z polyesteru a laminátu. Původně jen výzva jednoho mého spolužáka přerostla v jakousi performance a akci. Postupně jsem se zabýval téměř jeden rok studováním těla Václava Stratila. Zpětně by se dalo říci, že se jednalo jednak o jakousi dokumentaci jeho fyziognomie (Václav několikrát změnil svou hmotnost), ale i velmi jedinečnou práci, jejímž cílem byl portrét výrazného umělce v postoji jeho tvůrčího procesu. To však byla jen část celé práce, která měla i další přesahy s dopady do mé další práce v dalších letech. Dodnes jsou pro mne nezapomenutelné rozhovory, které jsme při práci s Václavem spolu vedli a staly se pro mne velmi inspirativní a svým způsobem se mi tím stal i dalším mentorem. V průběhu práce jsem se začal zabývat i možností povrchů sochy a její barevností. Do jisté míry zde v určité chvíli intervenoval i umělec Milan Kozelka, který tuto akci i natáčel na video a pomohl mi s vytvářením vizualizací povrchů vznikající sochy (tyto materiály byly vystaveny jen jako součást dřívější studentské klauzurní práce a bohužel se nedochovaly). Portrét Václava Stratila se stal náplní mé bakalářské práce a obhajoba proběhla jako jedinečná performance se závěrečnou otázkou samotného portrétovaného Václava Stratila v roli oponenta: „Má ještě smysl dělat takovéto sochy?“
FINÁLNÍ PODOBA SOCHY
NÁVRHY POVRCHŮ A BAREVNÝCH ŘEŠENÍ
Návrhy povrchů a barevného řešení sochy Václava Stratila, grafické úpravy na Macintosh Quadra, Adobe Photoshop a Illustrator 5.0, spolupráce s někdejšími studenty ateliéru grafického designu FaVU VUT v Brně, fragmenty grafických obrazů, 1999-2000.
Návrhy byly vytvářeny pod vlivem dobového nadšení až euforie z nových možností počítačové grafiky. Na konci devadesátých let byl internet v české republice teprve na počátku svého rozšíření a grafické programy se stávaly mocným nástrojem nejen designérů. Právě v době mé práce na portrétu Václava Stratila se mi podařilo i díky spolužákům z ateliéru grafického designu FaVU VUT v Brně vyzkoušet si možnosti nových grafických technologií a vizualizací. Z dnešního pohledu se jedná již o banální a dávno překonanou záležitost, ale v té době působily možnosti těchto programů jako zjevení, teprve se stávaly technologickou klasikou.
Petra
Petra, 1999
sádra
výška 35 cm
Z reakce mého přítele: tento portrét by byl na přídi lodi… a ta loď by byla válečná.






















